Růžena Michalíková
Rodačka z Vidče (za svobodna Vičanová) vystudovala učitelský ústav v Kroměříži. Byla aktivní turistkou, sokolkou. Kariérně se dala na učitelskou dráhu, během níž prošla Malou Lhotou, Dolní Bečvou a nakonec i Valašskou Bystřicí, kde zůstala až do odchodu do penze. Právě učitelský sbor byl ve Valašské Bystřici nositelem kultury a hlavně divadla. Bývalo tehdy nepsaným pravidlem, že mladým učitelkám se dávala na starost režie dětského divadla, a tento úděl se nevyhnul ani Růženě Michalíkové. Působila navíc na škole v době, kdy jejími kolegyněmi byly nestorky bystřické amatérské ochotnické scény Růžena Stodůlková a Ludmila Bolfová, takže s nimi tvořila silné trio v této náročné umělecké oblasti. Od dětského divadla přitom chyběl jen krůček k režírování toho dospěláckého, což se stalo v roce 1967, kdy kvůli nemoci Růženy Stodůlkové dovedla úspěšně k premiéře dvě hry Kristýna a Jana (1967, napsal Arthur Schnitzler).
Růžena Michalíková je i ve svých 88 letech aktivní seniorkou zajímající se o kulturu v obci. Na divadlo dodnes vzpomíná jako na svou krásnou životní zkušenost, během níž poznala desítky skvělých lidí.
Růžena Michalíková se narodila 27. 1. 1937. Je poslední žijící režísérkou původní divadelní éry před vznikem CHAOSu.
Ludmila Bolfová
Ludmila Bolfová se narodila 3. 3. 1938 na Santově na Malé Bystřici (za svobodna Fusková). Poté se přestěhovala do Valašské Bystřice, kde pracovala v místní základní škole jako učitelka. Téměř celý svůj život zasvětila amatérskému divadlu. Nejprve od roku 1960 jako herečka a později jako nápověda, či zastupující režisérka. Svůj talent zdokonalila studiem čtyřletého kurzu amatérské režie na Lidové konzervatoři v Ostravě, kterou dokončila v roce 1966. Ve škole se starala o dětský divadelní soubor a zanedlouho se ujala i souboru dospělých, kdy zastupovala nemocnou režisérku Růženu Stodůlkovou. Dospělé divadlo se však na začátku 70. let rozpadlo.
RKdyž za ní ale v roce 1985 přišli její školní divadelní odchovanci s prosbou, zda by jim nepomohla nacvičit divadlo pro dospělé, nenechala se dlouho prosit a ráda se stala režisérkou nově vznikajícího divadelního souboru. Ten je dodnes znám pod jménem CHAOS. Pod jejím režijním vedením soubor pracoval téměř 20 let. Režírovala bezmála 40 her a vždy se řídila radou svého profesora z konzervatoře — zasloužilého umělce Josefa Kobra: „Režisér musí mít cit pro výběr hry, její obsazení a mít představu, kam danou hru směřovat. Pokud se toto vše podaří, budou se bavit nejdříve herci a pak i diváci.“
A o tom, že jí se to dařilo, svědčí i řada cen a uznání, která obdržela nejen od odborné poroty, ale především od diváků, například:
- Cena za příkladnou práci s dětmi (Zlatá kachna)
- Cena za objevnou dramaturgii (Selský práh)
- Cena za nejlepší inscenaci přehlídky (Hrátky s čertem a další)
- Ceny za režii (Uličnice a další)
- Doporučení k účasti na Národní přehlídce amatérského divadla ve Vysokém nad Jizerou (Penzion Schöller)
V roce 2004 ze zdravotních důvodů předala režisérské žezlo Josefu Rýdlovi a odešla do pomyslného divadelního důchodu. Aktivní členkou souboru však zůstala i nadále a snažila se pomáhat kdekoliv bylo potřeba — od nápovědy, až po žehlení kostýmů před vystoupením. Byla skromným, spravedlivým člověkem neváhajíc poskytnout pomocnou ruku kdykoliv se naskytla potřeba. Jejím oblíbeným citátem, který se nakonec stal i jejím životním mottem, bylo: „Velikost člověka se neměří jeho fyzikálními vlastnostmi, ale tím, co dobrého udělal pro druhé...“
Ludmila Bolfová odešla do divadelního nebe v pátek 13. 4. 2018. Vždy na ni však budeme s nejvyšším respektem vzpomínat jako na člověka, který se o bystřické divadlo zasloužil mírou nejvyšší. Vychovala řadu herců, jimž dala poctivé divadelní základy, které jim dodnes dovolují nést tu bystřickou divadelní štafetu se ctí dál.
Josef Rýdl
Narodil se 25. 3. 1960. Amatérskému divadlu se věnuje od své první role Koumese v dětském představení Takové obyčejné věci pod režijním vedením učitelky Dariny Šnajdárkové na Základní škole v Kuníně. Se vznikem divadelního souboru CHAOS ve Valašské Bystřici přišla první role Honzy Plachého ve hře Nepožádáš o manželku bližního svého pod režijním vedením Ludmily Bolfové. Dále následovaly role v divadelních představeních O princezně Mordulíně, Košilka, Proč trumpety nechtěly hrát, Děvče z přístavu, Podskalák, Hrátky s čerty, Penzion Schöller, Uličnice a Selský práh. Pod režijním vedením Bohumily Bitalové si zahrál v představeních Bačová dcera, Okénko, Prachy? Prachy!! a Valašská svatba.
V roce 2004 oficiálně převzal režii po Ludmile Bolfové. Pod jeho režijním vedením byla uvedena v roce 2005 komedie Rodina je základ státu (23 představení), v roce 2006 konverzační komedie Moje přítelkyně slečna Flintová (21 představení), v roce 2014 komedie Pod praporem něžných dam (19 představení), v roce 2015 komedie Tři bratři v nesnázích aneb … a je to v pytli (21 představení) a v roce 2020 komedie Drcla loktem o kredenc (kvůli pandemii covidu-19 jen 15 představení). Secvičil také závěrečné dějství upravené verze hry Portáši a šverci (v repertoáru 2004 až 2006), ve spolupráci s Josefem Válkem a Jaromírem Chumchalem nacvičili jednoaktovku Klebetnice (v repertoáru 2003 až 2025) a v roce 2012 odrežíroval popletenou pohádku pro děti Karkulák.
Na divadelních přehlídkách pod jeho režijním vedením získal divadelní soubor mnoho ocenění — za režie i za nejlepší inscenaci hry. Největší úspěch slavil s komedii Moje přítelkyně slečna Flintová, s níž vybojoval přímý postup na celonárodní přehlídku venkovských divadelních souborů Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou. V roce 2000 se stal Josef Rýdl spoluzakladatelem občanského sdružení CHAOS — Klub přátel divadla. To se v roce 2016 přeregistrovalo na Divadelní spolek CHAOS. V nich vykonával od roku 2000 do roku 2021 funkci prezidenta správní rady, respektive od roku 2016 předsedu spolku.
Bohumila Bitalová
Narodila se 20. 10. 1958 (za svobodna Zezulková). Amatérskému divadlu se věnuje už od základní školy, kdy od roku 1970 začínala pod režijním vedením učitelky Ludmily Bolfové. Účinkovala v mnoha představeních dětského souboru, jako Zlatá kachna, Kdyby všichni kluci světa apod.
Od roku 2000 tvořili spolu s Josefem Rýdlem základ správní rady založeného občanského sdružení CHAOS — Klub přátel divadla. Pomáhala při organizaci, plánování i zabezpečování financí všech akcí sdružení. Velký kus práce odvedla i jako organizátorka divadla při uzavírání licenčních smluv s DILIÍ, smluv a podmínek vystoupení s pořadateli i autodopravci, při získávání sponzorů a obhajování grantů. V roli tajemníka souboru se často ocitla i v jakési roli tiskového mluvčí při prezentaci v médiích a při zajišťování vystoupení profesionálních i amatérských souborů v rámci přehlídky Bystřický divadelní podzim. Kromě hereckých úspěchů a ocenění obdržela nejednu cenu i jako režisérka (Na správné adrese, Okénko, Anna v ringu, Rukojmí apod.). Byla režisérkou a někdy i autorkou krátkých pohádek pro děti při programu Uspávání broučků (Ferda slaví narozeniny, Včelí medvídci), večerníčků na kamenech (Drak Kruťák) pro knihovnu v Rožnově pod Radhoštěm, režírovala také krátké ukázky na objednávku knihoven nebo Valašského muzea v Rožnově (Portáši).
K 80. výročí založení Valašského muzea v přírodě v roce 2005 režírovala na jejich popud hru Miloše Kulišťáka Valašská svatba, která byla nesmírně náročná, neboť v ní vystupovalo na 80 lidí. Měla však takový úspěch, že se znovu vracela na scénu muzea i při 90. a 100. výročí založení. Poslední svatbu bohužel už ze zdravotních důvodů nerežírovala, nicméně se ctí dotáhla dokonce ještě reprízu Valašské svatby ve skanzenu v roce 2024, což byla generálka na letošní oslavy 100 let muzea.
V roce 2010, opět na žádost valašského muzea a k uctění památky národopisného pracovníka, ochotníka a dramatika Miloše Kulišťáka, režijně nastudovala jeho hru Bačova dcera. Tato valašská hra měla divácky neobyčejně velký úspěch.
Před devíti lety se občanské sdružení právně přeregistrovalo na zapsaný spolek, kterým je dodnes. Až do roku 2021 byli Josef Rýdl a Bohumila Bitalová jasnou organizátorskou dvojicí v čele souboru a v tomto roce, po více než dvaceti letech, předali otěže řízení a budoucího formování spolku mladší generaci. I nadále jsou ale oba aktivními členy souboru, kteří jsou kdykoliv připraveni pomoci.
